Po několika dnech bez přístupu k wifi jsme zase zpět v civilizaci. Jsme v Bangkoku. Máme spoustu restů a tak od rána střídáme hospody. Po pár hodinách v restauraci dojde i na mojito, i když je teprve lehce po době oběda. Píšu to, jako bychom strávili měsíc v jungli, ale ve skutečnsti to byl jenom týden v Laosu.

Dopřáli jsme si lehce luxusní záležitost s názvem “gibbon experience”. Jde o takovou sérii ocelových lan připevněných ke stromu s dřevěnou platformou kolem dokola nebo s celým domem na stromě. Mezi těmi lany pak člověk lítá jako opice od stromu ke stromu, připevněný skobou s takovým kolečkem a brzdou vyrobenou z gumy od motorky. No asi bude lepší kouknout na video lepší představu.

Vyrazili jsme společně s dalšími 25 lidmi v několika upravených pick up trucích z Huay Xai do národního parku Nam Ha. Prví hodina a půl cesty byla po silnici a druhá polovina cesty se hodně blížila off-roadu. Měli jsme ale štěstí, že byla doba sucha a nikde jsme nezapadli a nemuseli tlačit auto nebo jít pěšky. Prý se to stává.
Když jsme přijeli na místo, naši průvodci naložili poníky (ano poníky) jídlem na tři dny. Asi se jim tam nevešel karton piva tak nám je tam hned na začátku rozdali. Všichni je vyklopili žíznivě do sebe a šlo se. Asi po hodině treckingu lesem jsme byli rádi, že je přestávka. V tom horku a vlhku byla chůze hodně náročná. Rozdělili jsme se do čtyřech skupin podle velikosti treehousu. My jsme zůstali s našimi novými přáteli z auta. Pár z UK a něco jako pár z USA. Všichni jsme byli stejného věku.

Následoval další trecking směrem k našemu treehousu ale po cestě už jsme se přesouvali i pomocí “zipline”. Nejdřív jsme byli trochu nervózní, ale než jsme “dojeli” do našeho treehousu tak jsme byli na laně skoro jako doma.

Večer nám průvodci na zipline přivezli večeři v podobě rýže a zeleniny v jakési lokální úpravě. Bylo to dobrý. To stejné jsme pak dostali ke každému dalšímu jídlu po dobu tří dní..no ještě že to bylo opravdu dobrý. :))

Po večeři jsme s naší skupinkou hráli karty a povídali. Chodili jsme spát brzy. Bála jsem se, že všude bude spousta brouků a divných zvuků ale spali jsme bez moskytiéry a jediným návštěvníkem byla mega obrovská krysa. Dali jsme jí jméno Bety a doufali, že tím nám snad přiroste k srdci..

Strávili jsme tam tedy dvě noci a necelé tři dny. Nejvyšší místo bylo asi 60 metrů vysoko, nejdelší lano mělo skoro půl kilometru a dosahovali jsme až 60 km/h. Na webu se chlubí tím, že nikde jinde zatím neví o žádné konkurenci..takže asi oprvdu unikátní zážitek!

Druhý den jsme se vydali na dvoudenní pomalou plavbu po řece Mekong z Huay Xai do Luang Prabang (se zastávkou v Pak Beng na nocleh).
Luang Prabang je krásné malé městečko s výhledem na Mekong, spoustou dobrých restaurací a expatů. My jsme se ale nezdrželi dlouho, protože jsme se měli už předem koupený let do Bangkoku. A tak jsme teď tady vymýšlíme kam se vydat dál….

A ještě další videa z našeho poletování: