Po několika dnech v kouzelném Isfahánu jsme se vydali na 2 dny do Kashanu. Je to město známé výrobou koberců a také kupeckými domy, které si tam postavili bohatí obchodníci s koberci. První známky civilizace se tu datují už před 9000 lety. Vítek si tu vysloužil nové indiánské jméno a nakonec jsme se přesunuli na sever ke Kaspickému moři abychom viděli Íránské pláže kde se nikdo nekoupe a Badab-e Surt, obdoba tureckých Pamukale.

Do Kashanu jsme se dostali jednoduše autobusem, který jezdí z Isfahanu každou hodinu a jízda trvala necelé 3 hodiny. Když jsme vylezli v Kashanu z autobusu, dostali jsme teplotní facku, bylo něco těsně pod 40°C a bylo na padnutí. Po cestě na hotel jsme chtěli vyřídit lístky na vlak na další dny, pán na přepážce neuměl moc anglicky a tak jsme si zahráli Aktivity a kreslili jsme..v tom jsme už tou dobou byli profíci. Když jsme se dostali na hotel, zapluli jsme do pokoje a čekali až se trochu ochladí. Bydleli jsme v jednom z krásných historických domů ve staré části města, Noghli guesthouse.

Vítek si před večeří vysloužil nové indiánské jméno “ten co strká ruku do tureckého záchoda“, když přišel ze sprchy, bledý jako zombie nám vylíčil, jak mu spadl šampón do útrob tureckého záchoda a musel ho vylovit, aby neucpal trubky.  Ten večer byl Vítek zádumčivý.

Na konci 18. století zasáhlo Kashan zemětřesení a mnoho budov ve městě spadlo. Vytvořil se tak prostor pro výstavbu nových a jelikož v té době hojně skvétal obchod s koberci, obchodníci si tam vystavěli svoje paláce (doslova) kde by mohli hromadit bohatství. Írán v té době hojně obchodoval s Ruskem, kam obchodníci prodávali právě koberce a nakupovali z Ruska zboží, které nebylo k dostání v Íránu, jako hodiny, lustry a další.

My jsme navštívili kupecké domy Tabatabai house, Borujerdi house a místní lázně Sultan Amir Ahmad. Všechny kupecké domy mají spojující prvky. Jsou postaveny z cihel, hlína je použita na omítku. Mají důmyslný větrací systém, který udržuje v domě po celý rok stejnou teplotu. Domy byly rozděleny do části, kde přijímali obchodní návštěvy, soukromou část pro rodinu a část pro služebnictvo. Všechny jsou honosně ozdobeny. Kvůli soukromí, žádný z domů nemá okno do ulice, všechny okna směřují na nádvoří.

Kashan je také známý výrobou růžové vody, tedy vody s příchutí růží. 🙂 Příchuť růží se do vody dostává pomocí procesu parní destilace. Ochutnali jsme to, ale nepřirostlo nám to úplně k srdci, je to jedna z Íránských zvláštních přeslazených chutí. Za to jsme ale zkoupili všechny zásoby pleťového krému z růží v Kashanu.

Sari

Po dvou dnech v přehřátém Kashanu jsme se přesunuli na sever ke Kaspickému moři do města Sari. Museli jsme 3 hodiny autobusem do Tehranu a pak 7 hodin vlakem. Cesta vlakem byla vyhlídková, dostali jsme se až přes 2000 metrů nad mořem a pak jsme zase zklesali až skoro na nulu.

Hlavním naším cílem v Sari bylo Badab-e Surt, horké prameny které za tisíce let vytvořily usazováním minerálů terasovité jezírka. Na Zemi existuje jen sedm takových míst, nám je asi známější například Pamukale v Turecku. Je to asi ještě 4 hodiny autem od Sárí a tak jsme si museli najít odvoz. Chvilku jsme se dohadovali s místními taxikáři, kteří chtěli hodně peněz. Nakonec jsme si našli někoho, kdo měl cestu k blízkému městečku odkud je to ještě 2 hodiny. Doufali jsme, že tam pak najdeme další odvoz. Ale jako vždy, lidi v Íránu zařídili věci za nás. Náš řidič neuměl vůbec anglicky a tak nám dal na telefon svého strejdu. Nejdříve nám nabídl že nás odveze až na Badab-e Surt. Souhlasili jsme. Po nějaké době opět podává telefon se strejdou na drátě a nabízí nám, že tam na nás počká a vezme nás i zpátky. Souhlasili jsme. Po nějaké době nám opět podává strejdu na telefonu a tentokrát nám nabízí, že náš řidič půjde s námi a udělá nám průvodce. A tak jsme asi po deseti telefonátech se strejdou získali taxi i průvodce, který s náma strávil celý den. A jelikož neuměl anglicky, procvičili jsme si s ním i pantonimu.

Druhý den jsme vyrazili ke Kaspickému moři na místní pláž. Skoro nikdo se tam nekoupal, i na pláži je totiž potřeba dodržovat místní pravidla oblékání a tak je skoro nepředstavitelné, aby se tu někdo odhalil do plavek. Pár výjimek se ale našlo a několik kluků se tu koupalo buď plně oblečení a nebo si dovolili i sundat tričko.

Je tu ale krásně vidět Íránská pikniková kultura, bylo tam hodně rodin, rozložili si stany nebo alespoň koberec a hodovali na jídle, vodní dýmce a čaji. V Íránu se piknkuje kdekoliv, na ostrůvku uprostřed čtyřproudovky, na parkovišti a dalších místech, kde by vás to ani nenapadlo. My jsme se na pláži vysvačili na jeden z místních přístřešků a odpočívali po uspěchaných týdnech v Íránu, čekal nás přesun do Tehranu a poslední dni před odletem.